(2D, GIMP) Dnešní titulek, inspirován jedním ze zákonů pana Murpyho, platí samozřejmě i pro tvorbu skinů. Snad jen to kladivo nahradíme nástrojem Transformace (Shift+T). Na světě ale není nic úplně jednoduché a tak se nám klidně může přihodit, že se i při zmenšování nápisu z velké a kvalitní předlohy můžeme občas dočkat nemilého překvapení. A jeho původce tu dnes slavně odhalím. Je to takzvaný antialiasing a opravdu dokáže zamotat hlavu nejedné grafické kartě, ale i grafickému softwaru. Jedná se vlastně o způsob zobrazení ostrých hran v obrázku (2D i 3D) který se přenáší pomocí rastru (tedy např. řádkování na monitoru počítače). V každém takovém obraze, se samozřejmě jeví jako ostřeji zobrazené ty čáry, které kopírují horizontální, nebo veretikální linii bodů, tvořících obraz. Potíž nastává s liniemi, které musejí být zobrazeny šikmo, a to překvapivě tím více, čím menší je odchylka od roviny bodů. Jasnější to asi bude na obrázku, pro názornost hodně zvětšeném.
Čára číslo 1 měla to štěstí, že je vedena přesně vertikální řadou bodů, které tvoří příslušný obrázek. To čára 2 už je mimo ideální řadu a má proto díky antialiasingu napravo stín, ačkoli by měla mít stejnou tloušťku. Nejhůř je na tom čára 3, která je opravdu jen mírně odkloněna od vertikálního směru - ta nevypadá dobře ani v originální velikosti (vpravo nahoře). Je to tak proto, že obrazový bod už nejde dál dělit a tak mu soft vypočítá průměrnou hodnotu podle těch okolních. Přechodem linie z jednoho řádku do druhého vznikají různě výrazné kazy na okrajích čáry, lze je ovšem zmírnit zvětšením rozlišení obrázku (více bodů - jemnější přechody). Čtvrtá čára už zaujímá větší úhel a tak je právě díky antialiasingu docela "smooth". Všecny čáry jsem namaloval nástrojem Brush, ten vyhlazuje vždy, zatímco Pencil ne... A nebylo by tedy výhodnější se na celý antialiasing vybodnout a dělat skiny ve Woknovém Malování? Malý obrázek (snad) napoví, ale mně se to zdá dost zubaté. Sázím na kompromis štětce a tužky.
To jsem ale odbočil od těch nápisů :-) Při otáčení a zmenšování se GIMPovi stává, že se okraj nápisu právě díky přepočtu antialiasingu malinko roztřepí. To by sice většinou moc nevadilo, ale za prvé to nepotěší, a za druhé musíme brát v úvahu vliv komprese při ukládání textury do formátu DDS (to je to nastavení DXT v ukládacím dialogu), která může okraj ještě víc poškodit. A tak se snad vyplatí neházet flintu do žita a trochu si s tím pohrát. Nebo to rovnou zkusit znovu a trošku jinak (třeba prohodit pořadí operací, transformovat v méně krocích, nebo mírně změnit poměr stran, prostě cokoliv jiného, než prve). A světe div se, funguje to. Důkaz je vidět na posledním obrázku, kde oba nápisy Michelin pocházejí ze stejného zdroje...
Komentáře
Okomentovat