Normálně, né?

Moudrý článek o normálách by asi bylo záhodno začít vysvětlením, co vlastně normály jsou. Nebudu to asi moc odborně definovat, tak rovnou prozradím, že jsou to takové ty zelené anténky, které se objeví na vyselektovaných bodech (tedy česky - vybraných bodech a zmáčknutém SEL ON).

A k čemu to tam je? Normály nám určují nasvícení povrchu modelu v 3D scéně, což je okamžitě partné, když s nějakou začneme hejbat. Ale popořádku: normály jsou v Zm2 přiřazeny každému bodu plochy (např. v Maxu je to jinak - normály se tam vztahují k polygonům, ale to teď nemá cenu rozpitvávat). Aby se nám povrch modelu jevil jako hladká plocha, vypočítá se při provedení operace Calculate Normals jejich směr a velikost tak, že na rovné ploše jsou normály kolmé k povrchu a stejně velké. U zaoblených ploch směřují normály přibližně kolmo k tečně zaoblení.

BTW, jestli se vám zdá, že na obrázku tomu tak není, není to jen perspektivním zkreslením. Je to proto, že jsem je zapomněl přepočítat. Na dalším obrázku už je to správně.
Aby byla na modelu vidět ostrá hrana, musí se tato hrana rozdělit na dvě řady navzájem se překrývajících bodů, které přísluší každé polorovině hrany. Jejich normály pak po přepočítání zaujmou směr kolmo ke své příslušné polorovině, čímž bude vidět ostrá hrana mezi těmito plochami.

Jak je to s velikostí normál a nástroje, které nám slouží k práci s nimi si popíšeme příště.